Člověk často ani neví, jak snadné je napsat některé znaky ze sady Unicode z klávesnice. Přitom všechny informační zdroje se shodují, že se má psát správně a rozlišovat uvozovky („“) od značky palců ("), nepoužívat spojovník (-) tam, kde by měla být pomlčka (—), nepoužívat jako značku násobení písmeno x, když máme k tomu určený znak × a podobně.
Už několik let jsem se chystal, že navštívím vesničku nedaleko Řípu, kde měl být podle rodinných vzpomínek na evangelickém hřbitově náhrobek mého prapradědečka. Letos na podzim se mi naskytla příležitost, když jsem se v rámci cyklistické vyjížďky (která měla původně pouze zcela jiné účely) ocitl jen o vesnici vedle - a tuto příležitost jsem okamžitě využil.
Stařičká cyklistka na návsi mi ochotně poradila kudy ku hřbitovu a ten jsem pak poznal již zdálky. Zdá se totiž, že v podzimní čas se návštěvy hřbitovů docela nosí a před tímto bylo několik aut, lidé s květinami a podobně.
Jako velký fanoušek cyklistiky a zejména jejího potenciálu jako náhrady v současnosti nadužívaných automobilů se zajímám i o převážení objemných či těžkých nákladů na kolech. Prohlížel jsem si fotografie na webu od lidí, co se pomocí kola stěhovali, případně jen převáželi pořádné náklady , ale nikdy jsem nic takového nezkoušel, protože mi scházel vhodný přívěs.

Když jsme se rozhodli, že na jaře 2009 navštívíme Curych, bylo nutné ještě rozhodnout, jak se tam dopravíme. Letadlem se jednak trochu bojíme a navíc to není zrovna k přírodě nejpřátelštější způsob přepravy. Auto bych musel řídit já a to nedělám zrovna rád, navíc se nám to také nezdá zrovna nejbezpečnější (a autobus už vůbec). Pěšky je to trochu daleko a lodí by to byla samá portáž. Takže jsme se rozhodli zkombinovat naše nejoblíbenější dopravní prostředky, vlak a jízdní kolo.