U medojeda

Docela často se lze setkat s názorem, že náš volební systém do Poslanecké sněmovny je mizerný, že míra toho, co může volič svým hlasem vyjádřit, je velmi nízká. Také se lze setkat s názorem, že je nějak nespravedlivý, vždyť v posledních volbách získala KDU-ČSL 386 706 hlasů a Strana zelených 336 487, ale v počtu získaných poslaneckých křesílek se lišily dramaticky: 13:6. Osobně se domnívám, že to samo o sobě ještě nespravedlnost znamenat nemusí, ostatně ve většinových volebních systémech je takový stav normální.

Za nespravedlivý ovšem náš systém považuji, a to mimo jiné proto, že člověk hlasem pro svoji stranu může této straně uškodit. Jak to funguje? Problém se skrývá v rozdělování mandátů mezi kraje. To se dělá jednoduše, poměrným způsobem. Určí se takzvané republikové mandátové číslo, totiž počet odevzdaných platných hlasovacích lístků ÷ počet rozdělovaných mandátů, pro rok 2006 tedy 5 348 976 ÷ 200 = 26 745. A pak se každému kraji přidělí tolik mandátů, kolikrát se republikové mandátové číslo vejde do počtu odevzdaných hlasů v daném kraji. Nevyjde to přesně, obvykle v každém kraji nějaké hlasy ještě zbudou a také zbude pár nerozdělených mandátů — ty se pak přidělí těm krajům, kde zbylo hlasů nejvíc. Pak se vezmou pro každý kraj hlasy v něm odevzdané, škrtnou se ty odevzdané ve prospěch stran, které dohromady v rámci republiky nepřekročily pět procent, a na základě zbylých se mandáty v rámci kraje rozdělí (a až v tuto chvíli přichází na scénu pan d'Hondt, kterého si možná pamatujete ze zpráv analyzujících volby v roce 2006).

Představme si zjednodušenou situaci, kdy máme jen dva kraje, pojmenujeme si je například Modrá Lhota a Červená Lhota, a parlament s pouhými třemi křesly. V Modré Lhotě volí skoro všichni Modrou stranu, v Červené Lhotě skoro všichni volí Červenou stranu. Ti, co jsou v daném městě v menšině, ti ani k volbám nechodí, protože by se jim všichni pošklebovali, že tam šli zbytečně. V roce 1 dopadly volby skvěle pro Modráky, protože je jich v Modré Lhotě 10000, zatímco Červeňáků v Červené Lhotě je jen 9999. Takže v rámci Modré Lhoty se rozdělovaly dva mandáty (a oba pochopitelně dostala Modrá strana) a na Červenou Lhotu zbyl jen jeden (a ten dostala Červená strana). V roce 2 by to dopadlo úplně stejně, ale co se nestalo. Pepa s Mařkou z Červené Lhoty, přesvědčení příznivci Modré strany, se povzbuzeni úspěchem v minulém roce rozhodli, že tentokrát nebudou sedět doma, překonají ostych a zkazí Červeňákům radost ze 100% lokální úspěchu ... a šli vhodit své dva modré lístky. Takže teď bylo v Modré Lhotě 10000 lístků pro Modrou stranu a v Červené Lhotě 9999 lístků pro Červenou a dva pro Modrou. Tedy dohromady 10001 v Červené Lhotě a ta tím vyhrála dva mandáty. Dva hlasy proti 9999 je v podstatě nic a každý rozumný způsob přepočítávání hlasů přidělí v takové situaci dva mandáty z Červené Lhoty Červené straně. A Modrá strana získala jeden mandát z Modré Lhoty. Takže pohádka končí smutně, snaživá dvojice voličů prohrála své straně volby tím, že jí šla hodit hlas.

Příklad je vyroben jako hodně jednoduchý, ovšem nastíněný princip samozřejmě funguje i při větším počtu krajů, větším počtu stran, jiných poměrech voličů a podobně. V první řadě totiž voličův hlas (a to bez ohledu na to, jestli následně kvůli 5% hranici „propadne“!) rozhoduje o tom, kolik křesel se bude rozdělovat v jeho regionu.

Konec zoufání. Stav je jaký je a člověk ho asi hned tak nezmění. Otázka zní, nelze ho nějak využít? Jistěže lze. Je dost lidí, kteří jsou rozhodnuti volit stranu, která možná 5% hranici nepřeleze. A je jim samozřejmě líto, že jejich hlas „propadne“. Jak už jsme si řekli, on ve skutečnosti nepropadne, ve skutečnosti pomůže jejich kraji získat nějaké křeslo navíc. A které straně to křeslo připadne, o tom rozhodnou ti voliči z daného kraje, jejichž hlas „nepropadl“. Toho tedy může volič využít tak, že si pořídí voličský průkaz a následně si vybere takový kraj, kde vládne jemu blízká politická nálada, takže je slušná šance, že křeslo, které pro kraj vybojoval, získá strana blízká, byť ne strana ideální. A samozřejmě, i volič, jehož strana 5% přeskočí, může na danou skutečnost brát ohled. Protože to, že jeho hlas pomohl kraji ke křeslu, ještě neznamená, že měl tentýž hlas dostatečnou sílu, aby v rámci následného komplikovanější přepočítávání přihrál to křeslo jeho straně. Mohlo by ho tedy zajímat, komu když tak připadne nejpravděpodobněji.

A tak v ideálním případě pravicově naladěný volič z pražského satelitu zahlasuje v pátek odpoledne v Praze (kde stejně pracuje, takže to daleko nemá), mírně levicový křesťan navštíví příbuzné na jižní Moravě a rudý úderník z Kladna si zajede do Ostravy plánovat světlé zítřky s kolegy odboráři.